History

Krakonoš včera a dnes

V dnešní uspěchané době člověk často zapomíná na tajemstvími zastřený svět svých dávných předků. Věda mu napomohla odhalit původ jevů, dříve považovaných za nadpřirozené, mizí víra v mnohé záhadné bytosti. Krakonoš však zůstává v povědomí lidí dodnes a to nejen v Čechách na Moravě a ve Slezsku, ale i jinde v Evropě.

Postava Krakonoše v literatuře

Dnešní, mezi lidmi rozšířená představa o pánu Krkonoš je více než jasná: urostlý, starší muž v zeleném kabátu, tvář porostlou dlouhým vousem, na hlavě široký klobouk, v ruce třímá hůl. Je ochráncem chudých a bezbranných, mstí příkoří a bezpráví. Je tato vžitá představa původní podobou Krakonoše, dříve Rübezahla či Rýbrcoula? Do jaké míry je skutečně tradiční?

Krakonoš, tedy Krkonoše! A právě nejvyšší pohoří České republiky, majestátně lemující severní hranici naší země, je domovem mytického horského vládce. Ten je se zdejšími horami a krajem nerozlučně svázán a propojen. Proto prvním významným tématem práce je historická charakteristika krkonošského regionu. Krkonoše byly již od počátků osídlování místem setkávání či střetávání různých etnik, kultur či národů. V 19. století v Krkonoších dochází k nárůstu turismu, s čímž souvisí také zvýšený zájem o lidovou kulturu krkonošského regionu a samozřejmě i o pána zdejších hor, Krakonoše.

Krakonoš byl z počátku horským či důlním démonem, čertem či kouzelníkem, bytostí stejně nestálou a škodolibou jako je počasí v horách.

Později se (především v příbězích Paula Johannese Praetoria) projevoval jako spravedlivý vládce, který obdarovával poctivé a chudé, neštítil se však vystrašit či zašprýmovat si na úkor poutníka, který zavítal do Krkonoš.

J. K. A. Musäus a jeho němečtí souputníci vnesli do pověsti nádech romantismu. Krakonoš se stále více začíná podobat člověku, stává se dokonce galantním nápadníkem. Jak je vidno, jedná se o výrazný autorský vklad, který poněkud pokřivil či zastřel původnější podání. Krakonoš se stal pohádkovou postavou, v 18. století v něj již lidé nevěří. I proto v příbězích této doby Krakonoš nabýval lidských vlastností. I v první české knize o Krakonošovi můžeme pozorovat, jak se pán hor pozvolna mění v galantního ochránce, přesto v lidech stále vzbuzuje rozporuplné pocity.

Během 19. století se představa o postavě Krakonoše stále více zužovala a zkonkrétňovala. Dříve všemocný pán Krkonoš postupně ztrácel na svém majestátu, víc a víc se přibližoval člověku. Na počátků století používá V. K. Klicpera ve své baladě jméno pro pána hor dosud v literatuře nepoužité, a to jméno Krakonoš. A Krakonoš se pozvolna začíná stávat předmětem národnostního boje. To, že se stal rukojmím nacionálních zájmu jak české tak německé strany se ukázalo být pouhou slepou uličkou.

Nesmíme také zapomenout na vliv turistického ruchu, který se, společně s neodmyslitelným přínosem německých autorů zasloužil o výraznou popularizaci Krakonoše jak v Českých zemích, tak v jiných evropských státech, především v Německu, Polsku, ale i ve Francii.

Zmiňme také, že samotné jméno krkonošského ducha je zahaleno dalším, ne zcela odhaleným tajemstvím. Na kloub této záhadě se snažilo dostat mnoho literárních historiků a jiných badatelů (např. Josef Kolář, Kurt Ranke, Konrad Zacher), žádnému se bohužel nepodařilo přijít s jasným a nevyvratitelným závěrem.

Až v pohádkové tvorbě českých autorů konce 19. a začátku 20. století můžeme najít výrazný posun „krakonošovské“ literatury. Spisovatelé hledají nové motivy a inspiraci nacházejí v ústní lidové slovesnosti. Krakonoš však již dávno není náladovým, škodolibým a samolibým vládcem. Naplno u něj převládají kladné vlastnosti. Tento směr „krakonošovská“ literatura neopouští ani ve 20. století. Krakonoš je dnes zatížen břemenem komerce, stává se silným reklamním nástrojem. Proto je více než důležité uvědomit si, jakým vývojem představa o Krakonošovi prošla a co tento vývoj ovlivnilo.

Bc. Matěj Hanč